Habešská kočka

Habešská kočka
Martina Janoutová


26. 6. 2019

Habešské kočky jsou přiřazovány k nejstarším přírodním plemenům, jež nevznikly cíleným šlechtěním. Svým vzhledem velice připomínají kočky, které jsou vyobrazeny na náhrobcích faraonů ve starověkém Egyptě, a právě proto je jejich původ opředen celou řadou legend. I přes historii založenou na domněnkách si habešské kočky našly místo v srdci mnoha lidí po celém světě a řadí se ke krásným, až téměř divoce vyhlížejícím výstavním plemenům.

Vzhled plemene

Habešská kočka patří do skupiny krátkosrstých plemen. Zajímavá je svým nezaměnitelným zbarvením srsti připomínajícím kresbu, kterou můžeme vidět i u divokých šelem. Toto pro ni typické zbarvení se označuje názvem „ticking“ a je charakteristické tím, že jediný chlup srsti může mít až tři různé barvy. V současné době je rozlišováno 28 barevných variant.

Postavu mají středně velkou, svalnatou a s nápadně dlouhými končetinami. Kocouři mohou vážit až 5 kg. Pohybují se však s elegancí a mrštností, za což mohou jejich malé oválné tlapky. Ocas mají dlouhý, poměrně široký a sbíhající se do špičky. Na hlavě s výraznou kresbou dominují velké a daleko od sebe posazené uši. Podobně nepřehlédnutelným znakem jsou oči mandlovitého tvaru a výrazné barvy – jantarové, žluté nebo zelené.

Hlava habešské kočky

Oči habešské kočky mohou mít žlutou, jantarovou nebo i zelenou barvu

Historie plemene

Podle legend byly habešské kočky uctívány faraony ve starověkém Egyptě, čemuž nasvědčuje i fakt, že habešanky patří, stejně jako kočky siamské nebo perské k nejstarším plemenům. Touto myšlenkou se však zabývalo několik odborníků, kteří zjistili, že v severní Africe se vůbec nevyskytují kočky s typem srsti, jaký mají právě habešanky. Naopak největší výskyt koček s tickingem – habešskou kresbou – je v jihovýchodní Asii, takže pravděpodobně právě odsud habešanky pocházejí.

Jméno plemene je odvozeno od Habeše, dnešní Etiopie, odkud byla do Anglie podle dochovaných záznamů v 60. letech 19. století převezena první habešská kočka. Ve Velké Británii bylo plemeno uznáno krátce nato, v roce 1882. Důležitý milník také představuje rok 1889, kdy byl popsán první plemenný standard habešské kočky. Od té doby se objevují četné záznamy o chovu těchto koček. První habešský kočičí klub vznikl v roce 1929.

Britský chov habešanek zkomplikovala 2. světová válka, kdy celé plemeno téměř vymřelo. Další rána nastala při rozšíření viru kočičí leukemie. Naštěstí se však chov habešských koček podařilo zachránit a dnes je můžeme najít u chovatelů po celém světě.

Ležící habešská kočka

Habešské kočky byly uctívány už egyptskými faraony a i dnes jsou díky svému vzhledu velmi oblíbené

Povaha plemene

Habešské kočky jsou přátelské, hravé a inteligentní společnice, které se rády obklopují lidmi. Z toho důvodu se skvěle hodí do rodin s dětmi. I v dospělosti si rády hrají a vyžadují pozornost člověka. Nejsou však hlučné a příliš nemňoukají. Děti si je zamilují hlavně proto, že si habešanky dovedou nepřetržitě hrát naprosto s čímkoliv. Ke hře a pohybu ale potřebují dostatek prostoru, obzvlášť pokud se jich rozhodnete chovat víc. Některé umí dokonce aportovat a šplhat. Dejte si proto pozor na to, aby vaše habešská kočka byla dostatečně zabavená, jinak vám může začít ničit nábytek či záclony.

Péče o habešskou kočku

Pro svůj temperament a hravost je důležité habešským kočkám dopřát dostatek podnětů. Určitě jim proto pořiďte škrabací strom s různými plochami na hraní a odpočinek. Dále odstraňte z polic cenné a křehké věci, zabezpečte nebezpečná místa a ukliďte jedovaté rostliny tam, kam se na ně habešanky nedostanou. Tyto kočky jsou totiž nesmírně zvídavé a nebojí se pustit do prozkoumávání míst a předmětů, které neznají. Jinak se jedná o bezproblémové a nenáročné plemeno. Samozřejmě se doporučují pravidelné kontroly u veterináře a každotýdenní kartáčování. Zvláštní pozor si je třeba dát jen na překrmování.

Martina Janoutová

Odmalička jsem velkou milovnicí všech zvířat a koček především. Vždy jsem měla snahu se o všechny nalezence starat a poskytnout jim útočiště. To mi zůstalo dodnes, stejně jako moje láska z dětství – perský kocourek Tom, který je dnes už senior. Jako zapálenou chovatelku mě proto psaní pro Mazloun velice těší a mám radost, že mohu své chovatelské zkušenosti předávat dál.

Máte dotaz nebo radu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články