Turecká angora – upovídaná společnice

Turecká angora
Martina Janoutová


20. 2. 2019

Zvědavá a svérázná turecká angora získala své jméno po hlavním městě Turecka Ankaře, které se dříve nazývalo Angora. A i přestože se těší velké oblibě po celém světě, právě v Turecku je o ni pečováno s největší láskou a až s téměř posvátnou úctou. Turecká angora zároveň patří k jedněm z mála plemen, která jsou čistě přírodní, tedy k těm, která nevznikla šlechtěním. Chybělo ale málo a turecká angora přestala prakticky existovat.

Vzhled plemene

Turecká angora patří k malým až středně velkým polodlouhosrstým plemenům. Její srst bez podsady je hedvábně jemná, na břiše zvlněná a na límci trochu delší než na zbytku těla. Tělo, které na první pohled vypadá silné a dlouhé, umí nést s ladností a elegancí. Oči mají mandlovitý a lehce zešikmený tvar. Pozornost upoutávají dlouhé a špičaté uši s chomáčky ještě delších chloupků. Končetiny má dlouhé s malými tlapkami, které opět zdobí chomáčky chlupů mezi polštářky. Dlouhý a zašpičatělý ocas má bohatě osrstěný, postupně se zužující.

Původní podoba turecké angory se vyznačuje bílým zbarvením a modrýma či žlutýma očima. Dnes se již lze ale setkat i s jinými barevnými variantami. V Turecku však stále platí, že za tureckou angoru jsou považovány pouze kočky s bílou barvou. Zajímavostí je také to, že u tureckých angor není výjimkou odlišné zbarvení každého oka.

Historie plemene

Jak již sám název napovídá, původním územím angor je Turecko. Do Evropy se dostaly až na počátku 17. století, kdy je sultáni osmanské říše posílali k anglickým a francouzským dvorům jako dar. Obliba turecké angory však postupně klesala, až ji dokonce na dlouhá léta vystřídal chov perských koček, které se staly symbolem moci. Populace angorských koček tak klesla na hrozivou úroveň. Počátkem 20. století navíc docházelo k jejich hojnému křížení s jinými rasami koček, čímž se původní plemeno ještě více vytrácelo. O záchranu plemene se zasloužil organizovaný chovný systém v zoologických zahradách v Ankaře a Istanbulu, kde se zachovalo několik exemplářů původní turecké angory.

2-turecka-angora

Povaha plemene

Povahou turecká angora trochu napodobuje chování psů. Ačkoliv je velice přátelská a společenská, svoji náklonnost dává najevo jen jednomu člověku – svému pánovi. Vysoká úroveň učenlivosti, zvědavost a extrovertní povaha z ní dělají nejen výborného společníka na mazlení, ale také čtyřnohého přítele, se kterým si lze hrát a kterého lze naučit různým trikům. Někteří lidé ji označují za hlučnou a příliš upovídanou, neboť se nebojí dát najevo svůj postoj a potřeby. To je ale způsobeno tím, že nesnáší samotu, vyžaduje pozornost a ráda se předvádí. Aby se necítila tolik sama, můžete k ní pořídit další kočičí společnici, či dokonce psa. Se zvířaty si dobře rozumí a se psy dokonce uzavírá přátelství.

Péče o tureckou angoru

Díky tomu, že srst tureckých angor nemá podsadu, neplstí a není nutné ji každodenně vyčesávat. Vyčesávání a koupání bohatě postačí jednou týdně. V zásadě se tedy jedná o nenáročné kočičí plemeno, které lze chovat i v malém bytě. Negativum představuje vrozená dispozice k hluchotě, obzvláště u typicky bílých angor s modrýma očima. Pokud k poruše sluchu dojde, může být zasaženo také rovnovážné ústrojí. Kromě toho není turecká angora náchylná k žádným dalším závažným onemocněním, a tak nevyžaduje ani zvláštní péči, co se stravy týče. Pokud však chcete, aby měla vaše kočka dlouhý život, určitě nezanedbejte vysoký podíl kvalitních bílkovin.

Martina Janoutová

Odmalička jsem velkou milovnicí všech zvířat a koček především. Vždy jsem měla snahu se o všechny nalezence starat a poskytnout jim útočiště. To mi zůstalo dodnes, stejně jako moje láska z dětství – perský kocourek Tom, který je dnes už senior. Jako zapálenou chovatelku mě proto psaní pro Mazloun velice těší a mám radost, že mohu své chovatelské zkušenosti předávat dál.

Máte dotaz nebo radu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *