Jezevčík – společenský pes se zálibou v myslivosti

Psí plemeno jezevčík
Martina Janoutová


27. 12. 2019

Jezevčík se čím dál tím více stává oblíbeným společníkem i v menších městských bytech. Ač je malý vzrůstem, má velké srdce a odhodlání chránit svou rodinu. Díky svému původnímu využití – norování a boji s několikanásobně větší kořistí ve stísněném prostoru – je značně paličatý a vyžaduje důsledný a láskyplný přístup. Kdo se však pro jezevčíka rozhodne, získá nejen výborného loveckého psa, ale především hravého a inteligentního parťáka na procházky přírodou.

Historie plemene

Kořeny jezevčíků pravděpodobně sahají až do středověku, kdy se vyskytovali psi s podobnou stavbou těla. O jezevčíkovi, tak jak jej známe dnes, se však začalo mluvit až koncem 16. století, kdy se o něm v německy napsaných knihách objevily první zmínky. Historicky nejstarší Německý klub chovatelů jezevčíků vznikl až v roce 1888 a už tehdy se jezevčíci rozlišovali na tři varianty dle typu srsti, a to na jezevčíka hladkosrstého, dlouhosrstého a drsnosrstého. Vzhled ale není jediným rozdílem mezi těmito variantami. Protože byli původní drsnosrstí jezevčíci kříženi s teriéry a knírači, vykazují větší ostrost v povaze oproti dlouhosrsté variantě, která byla křížena s mírnějšími španěly.

První Klub pěstitelů jezevčíků v České republice vznikl v roce 1937, což byla doba, kdy se jezevčíci hojně využívali pro myslivecké účely. Od té doby jeho obliba neklesá, ba naopak se rozšiřuje i mimo myslivost. Svůj podíl na tom jistě také má jezevčíkův stálý vzhled, který se v průběhu historie příliš nezměnil.

Vzhled plemene

Stavba těla jezevčíka

Stavba těla jezevčíka je protáhlá a osvalená

Tělo jezevčíka je protáhlé a velice dobře osvalené. Obloukovitý ocas je nasazen v prodloužení hřbetu. Krátké přední tlapky jsou široké a mohou se mírně stáčet ven. Zadní končetiny jsou drobnější. Hlavu drží jezevčík hrdě vztyčenou a v bystrém výrazu obličeje poznáte mnoho emocí. Dlouhosrstá varianta se vyznačuje hedvábně jemnou srstí, která na ocasu tvoří tzv. vlajku. Drsnosrstí jezevčíci mají hustou drátovitou srst, která na obličeji tvoří výrazné vousy a obočí. Uši jsou naopak hladké a jemné. Hladkosrstého jezevčíka poznáte podle krátké, přiléhavé a lesklé srsti. Plemeno se dále dělí i dle velikosti na standardní, trpasličí a králičí a dle barvy na jednobarevné a dvoubarevné.

Povaha

Jezevčíci jsou svébytné osobnosti. Někdy se dokonce snaží dostat až na přední příčky rodinné hierarchie, a proto potřebují vyrovnaného pána s přirozenou autoritou, který je laskavě provede náročným obdobím dospívání a výcvikem. Bystrý jezevčík rychle chápe význam povelů, a pokud jej bude cvičení bavit, radostně splní přání svého majitele. Svou rodinu nadevše miluje, avšak nejraději si bude hrát s odrostlejšími dětmi.

Nároky na pohyb

I přes svůj malý vzrůst jezevčíci potřebují dostatek pohybu ve volné přírodě. Někteří psi dokonce velice rádi plavou. U hladkosrstých jezevčíků je třeba dát ale veliký pozor na prochladnutí, neboť jejich srst nemá podsadu. Z toho důvodu nejsou ani vhodní k celoročnímu chovu venku.

Výhodou jezevčíka je přizpůsobivost k prostředí, ve kterém pobývá. Skvěle si tak vystačí s pravidelnými procházkami či proběhnutím po zahradě. Při nedostatku fyzické aktivity má ale sklon k tloustnutí, čímž se nadměrně zatěžuje pohybový aparát.

Zdraví jezevčíka

Drsnosrstý jezevčík

Drsnosrstí jezevčíci byli kříženi s teriéry a knírači

Jezevčíci jsou obecně zdravé a houževnaté plemeno. Opatrnosti bychom měli dbát v souvislosti s dlouhým trupem, aby při nedostatečném nebo naopak nevhodném pohybu netrpěla páteř. Vyvarovat by se též měli vysokých skoků. V nevlídném počasí je vhodné je obléct do funkční vesty, aby neprochladli.

Využití a výcvik

I když se zdá, že by pro svou velikost mohl být jezevčík pouze společenským plemenem, není tomu tak. Ke štěstí potřebuje akci v přírodě, smysluplné zaměstnání a neustálý kontakt s pánem. Nevyžitý a znuděný pes se snadno stane nevrlým a může mít sklony k uštěkanosti. Se správným přístupem se z jezevčíků stanou skvělí partneři při skládání zkoušek poslušnosti či canisterapeutičtí psi.

Martina Janoutová

Odmalička jsem velkou milovnicí všech zvířat a koček především. Vždy jsem měla snahu se o všechny nalezence starat a poskytnout jim útočiště. To mi zůstalo dodnes, stejně jako moje láska z dětství – perský kocourek Tom, který je dnes už senior. Jako zapálenou chovatelku mě proto psaní pro Mazloun velice těší a mám radost, že mohu své chovatelské zkušenosti předávat dál.

Máte dotaz nebo radu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *