Jak na odchov králičích mláďat

Barbora Jelínková
1. 2. 2017

Roztomilá králičí mláďata dokážou obměkčit srdce snad úplně každého. Není divu, že nejeden chovatel zakrslých králíků touží po tom, aby se jeho chlupatý mazlík stal rodičem. Naštěstí je z chovatelského hlediska rozmnožování králíků velmi nenáročné. Pokud dodržíme některá základní pravidla, zvládne to i naprostý začátečník. Výsledek bude v krátké době několik malých, roztomilých chlupatých kuliček, které si zamilují zejména děti.

Kde sehnat vhodného králičího partnera?

Většina lidí chová v domácnosti jen jednoho králíka. Pokud se rozhodneme pro odchov, je tedy nutné v první řadě zajistit mu vhodného partnera. Obvykle se mezi sebou domluví známí, kteří chovají každý od jednoho pohlaví. Neznáte-li nikoho takového, můžete zkusit třeba umístit inzerát do čekárny veterinární ordinace, případně na internetové servery, kterým důvěřujete.

Budete mít pro mláďata odbyt?

Než však provedete definitivní rozhodnutí, ověřte si, zda budete pro všechna mláďata schopni zajistit spolehlivý odbyt (tuto otázku řeší především majitelé králičích samic). Není nic nepříjemnějšího než odchovat mladé a teprve potom zjistit, že je jich nějak moc a nikdo o ně vlastně nestojí…

Jak vybrat vhodné rodiče

V podmínkách běžných domácností většinou neklademe důraz na rodokmen svých králíků. Ve skutečnosti nezáleží na to, jestli spárujete dvě navzájem zcela odlišná králičí plemena různé barvy, vzhledu či velikosti (jeden z rodičů například klidně může být králík typu „beran“). Důležitější faktory, ke kterým je třeba přihlížet, jsou tyto:

Velikost samice – ta by měla být pokud možno stejně velká, nebo ještě větší než samec, jinak hrozí komplikace při porodu (není vhodné, aby měla malá samice příliš velká mláďata).

Věk zvířat – králíci pohlavně dospívají ve věku 6-12 měsíců, proto se o rozmnožování nepokoušejte u jedinců mladších jednoho roku. Horní věková hranice je u samců zcela libovolná (úspěšný otcem se může stát i králík vysokého věku), zato u samic je třeba dbát na to, aby její první vrh proběhl spíše v mladším věku. Obecně se udává jako limit pět let.

Teoreticky pak může mít samice mláďata každý rok několikrát, zde je však již třeba zvážit, zda je chovatelovým cílem, aby se jeho chov skutečně „množil jako králíci“.  Pokud byste drželi ve vzájemné blízkosti nevykastrovaný pár, brzy by množství vašich králíků narostlo skutečně geometrickou řadou.

Vhodná doba pro páření a odchov

Páření probíhá u králíků zcela spontánně a bez nutného zásahu člověka. Není dokonce nutné přihlížet k optimální době říje, u králíků totiž existuje tzv. provokovaná ovulace. Vajíčko připravené k oplození se z vaječníku uvolní až ve chvíli, kdy se do dělohy dostanou samčí spermie, což může nastat kdykoliv v průběhu roku. Pokud svého králíka chováte v interiéru, je tedy zcela lhostejné, zda k zapuštění dojde v zimě či v létě. U králíků chovaných celoročně venku je však vhodnější zvolit pro páření jarní období, aby mláďata přišla na svět, až budou venkovní teploty stabilně dosahovat vyšších hodnot.

Průběh páření

Pro zvýšení pravděpodobnosti úspěšného zabřeznutí se standardně samice umisťuje do kotce či klece k samci, ne naopak. Jinou možností je obě zvířata umístit do „neutrálního“ prostředí, například do krabice. Páření, vyvolané samcem, bude v naprosté většině případů následovat zcela automaticky. Při samotném aktu nijak nezasahujte, je však vhodné zvířata sledovat a dávat pozor, zda se samec vůči samici nechová příliš agresivně. V prostředí malé klece nemá totiž samice možnost utéci, a protože samec často „nezná míru“, může jeho snažení přivést králici do silného stresu. V takovém případě je včas odeberte – pro úspěšné oplodnění většinou budou stačit jeden či dva pokusy.

Březost samice bezpečně poznáte až několik dní před porodem
Březost u králíků trvá jeden kalendářní měsíc (28-33 dní). Bohužel drtivou většinu této doby zůstává chovatel v napětí, zda bylo páření úspěšné – prostým pohledem ani pohmatem totiž není možné zaznamenat žádné symptomy. Napovědět může pouze ultrazvukové vyšetření u veterináře, které se však obvykle neprovádí (na vaši žádost to je však samozřejmě možné).
První tři týdny březosti se samice obvykle chová zcela normálně. Břicho se začne viditelně zvětšovat až ke konci březosti. Tehdy je při troše štěstí také již možné opatrně nahmatat pohybující se zárodky. Dejte si však v této době zvláštní pozor při manipulaci s králicí a pokud možno se vyhněte kontaktu, zvláště víte-li, že jej zvíře nevyhledává. Hrozí riziko, že by se samice snažila vyprostit z vašeho sevření a při tom poranila nejen sebe, ale především mláďata.

Zhruba týden před očekávaným porodem lze již s jistotou říci, zda bylo zabřeznutí úspěšné či nikoliv. Některé samice začínají být neklidné, je patrné rostoucí břicho. Obvykle můžeme pozorovat první pokusy o postavení hnízda – samice si vytrhává srst a hromadí ji spolu s podestýlkou v jednom koutě své klece. Takové hnízdo rozhodně neodstraňujte! Místo toho do klece umístěte „porodní domeček“ – může to být třeba i obyčejná krabice (pozor ale na to, aby jej nerozkousala; vhodnější je dřevěný materiál). Právě v tomto domečku by měla samice začít stavět hnízdo, proto ji zásobujte větším množstvím vhodného materiálu (nejlépe slámy nebo sena, hobliny jsou vzhledem ke své prašnosti méně vhodné).
Chováte-li březí samici v jedné spolu s jinými králíky, oddělte ji dočasně do jiné klece (pokud klec nemáte, poslouží i pevná krabice). Tuto novou klec pokud možno umístěte na klidnější, tišší místo v domácnosti.
Během březosti není třeba zatím zvyšovat krmnou dávku, to bude potřeba až po porodu, kdy je nezbytné doplnit živiny pro energeticky náročnou laktaci.

Průběh porodu a péče o novorozená mláďata

Ve vrhu bývá nejčastěji 2-5 mláďat, může jich však být stejně tak víc nebo i jen jedno. Není výjimkou, když dojde k porodu jednoho či více mrtvých plodů; stává se také, že některé mládě zemře krátce po narození. Neberte to jako své chovatelské selhání – je to běžná záležitost i v přírodě.

K porodu dochází většinou během noci (nebo nad ránem) a vše probíhá tak rychle, že chovatel si často ani ničeho nevšimne. Samice nepotřebuje žádnou pomoc a zásah člověka by ji jen zbytečně rušil. Proto je v této době zvláště důležité překonat svou netrpělivost a nechat zvíře v maximálním klidu. Pouze pohledem do hnízda několikrát denně kontrolujte, zda je všechno v pořádku.

Jednoho rána pravděpodobně najdete v hnízdě několik holých a slepých mláďat. U samic prvorodiček však někdy dojde k tomu, že mláďata nevrhne do hnízda, ale volně po kleci.  Pouze v takovém případě je třeba zasáhnout – opatrně je přemístěte do teplého hnízda a jemně zakryjte podestýlkou. Rovněž byste měli odebrat mrtvá mláďata. Pokud objevíte stopy krve, nebo se vám bude cokoliv jiného zdát podezřelé (ať už jde o samici nebo její vrh), nikdy není od věci zavolat pro jistotu veterinární pomoc. V opačném případě však nechte matce a mláďatům maximální klid a nerušte ji častěji, než je nezbytně nutné. Kdykoliv zasahujete do hnízda, odlákejte před tím samici stranou pryč z klece. Mláďat se však v prvních dnech života raději vůbec nedotýkejte a matku nechce v kleci se svými potomky co nejdéle. Není však chybou ji čas od času umožnit procházku venku. Klec čistěte pouze opatrně a vyhýbejte se při tom hnízdu.

Péče o mláďata

Kojení u králíků probíhá asi jeden měsíc, poté je samice připravena znovu zabřeznout a mláďata jsou schopna odstavu. Během této relativně krátké doby u nich dojde k prudkému vývoji – začnou vidět, naroste jim srst, vylézají z hnízda a projevují zvědavost. Při zacházení s nimi zůstávejte i nadále velmi opatrní. Samici během kojení podávejte více krmiva. Je možné, že i přes to výrazně zhubne, neboť laktace ji metabolicky velmi vyčerpává. Po odstavu by se však vše mělo vrátit k normálu a projevuje-li samice běžnou chuť k jídlu, není třeba si dělat starosti.

Odstavení mláďat od králíků

K odstavu přistupujeme u králíků ve věku asi 6-7 týdnů. Tehdy můžete mláďata definitivně oddělit od matky a podívat jim již pevnou stravu. V této době je možné umístit je do nového domova. Odstav bývá paradoxně náročnější pro samici než pro její potomky, zaprahnutí totiž mohou doprovázet záněty mléčné žlázy. Chovatelé této nepříjemné komplikaci předcházejí obvykle tak, že samici v den odstavu nenapájí.

Sdílet článek

Facebook

Twitter

Pinterest

email

Diskuze

Barbora Jelínková

Prvního mazlíčka jsme se sestrou dostaly, když mně bylo 9 a jí 7 let, byl to černý zakrslý králík. Ten překonal bariéru v podobě rodičovských zákazů, takže od té doby přibývali jeden za druhým: Postupně přišlo akvárium, terárium se strašilkami, morče, myši, králík číslo dvě, kočka (několik) a nakonec kocour. Momentálně svůj domov sice s žádným chlupáčem ani opeřencem nesdílím, ale zájem o chovatelství mi zůstal. Když ho spojím se svou jí láskou ke psaní, je Mazloun jasná volba.