Do dnešních dnů bylo vyšlechtěno na čtyři stovky psích plemen. Od dob, kdy se před desítkami tisíc let rozešly shodné genetické kořeny psa a vlka, se psi rozrůznili do tolika podob, že bychom dnes jen u menší části z nich dokázali odhadnout, které zvíře stálo na počátku celého procesu. A jedním z nejdůležitějších faktorů, který tuhle neuvěřitelnou rozmanitost charakterizuje, je psí srst. Známe psy nahé, krátkosrsté, kadeřavé či dlouhosrsté – a všichni potřebují nějakou péči.
Jak psi pečují o srst
Psi se o svou srst dokážou přirozeně postarat sami díky vrozenému čisticímu instinktu. Třebaže pozorovat myjícího se psa se nám nepoštěstí tak často jako v případě koček, i přesto věnují psi své srsti dostatek péče na to, aby si zachovala svůj přirozený lesk a kvalitu. To ovšem platí pro ta plemena, jejichž srst je nejpodobnější té původní, vlčí. Majitelé dlouhosrstých plemen (například afghánských chrtů), případně plemen s kadeřavou srstí (pudl) vědí své o tom, kolik času jim zabere kartáčování a česání. Takoví psi si totiž sami nevystačí a vyžadují asistenci majitele. V opačném případě – tedy při zanedbání základních zásad péče – hrozí, že srst zplstnatí, slepí se a zacuchá se. Řešení takové situace vyžaduje nepříjemné procedury včetně neoblíbeného koupání, používání agresivních hygienických přípravků, nebo dokonce stříhání.
Podívejme se tedy na to, jak konkrétně pečovat o srst jednotlivých psích plemen a předcházet výše zmíněným nepříjemnostem.
Krátkosrstá plemena
Již jsme avizovali, že péče o srst je u těchto psů velmi nenáročná. Obejde se dokonce zcela úplně bez zásahů člověka. Zcela postačí, pokud psa čas od času pročešete, častěji byste to měli dělat v období línání, ke kterému u psů dochází dvakrát ročně (zpravidla na jaře a na podzim). Pravidelné česání napomáhá odstranění uvolněných chlupů, prokrvuje pokožku, pomáhá odstraňovat případné parazity a pro většinu zvířat se v neposlední řadě jedná o příjemnou „masáž“, kterou si ráda nechají líbit. Pokud se však váš pes česání brání, není nutné na něm trvat. Měli byste jej však vyčesat vždy, když se viditelně ušpiní (například od bláta). V takovém případě není od věci ani použití vlhkého hadříku, který pomůže odstranit největší nečistoty.
Dlouhosrstá plemena
U těchto plemen není radno podcenit pravidelnou péči. Dlouhá a hedvábná srst vyžaduje pravidelné, nejlépe denní kartáčování. Používejte nejlépe železný jednořadý hřeben, který není příliš ostrý a při kontaktu s kůží nezpůsobuje psovi bolest, ale naopak probouzí příjemné pocity. Je vhodnější než plastové alternativy. I díky správně zvolenému kartáči můžete z pravidelného česání vytvořit rituál, na který se bude zvíře každý den těšit. Než najdete ten pravý hřeben, někdy to může i nějakou dobu trvat, proto doporučujeme vyzkoušet raději hned několik druhů a posléze zůstat u toho, který psovi nejlépe vyhovuje. Možností jsou i speciální „česací rukavice“, u psů i majitelů v poslední době velmi oblíbené. Česání totiž pak vnímají takřka jako hlazení. Psa češte vždy ve směru růstu chlupů (nikdy ne „proti srsti“!) a zvlášť opatrní buďte na citlivých místech (například ve slabinách či na hlavě). Hůře se také češou ocas nebo břicho, které si pes instinktivně chrání.
Mám psa koupat?
Jak pečovat o psa a jeho srst z hlediska koupání? Na rozdíl od koček je v případě psů koupání všeobecně doporučované, ovšem nemělo by k němu docházet příliš často. Aby si srst zachovala své klíčové vlastnosti a poskytovala zvířeti optimální ochranu před povětrnostními vlivy, je nezbytné, aby zůstala alespoň mírně mastná. Důkladnější koupání s použitím psího šamponu proto provádějte nanejvýš dvakrát do roka. Šampony totiž chlupy odmašťují, což není z hlediska izolačních vlastností psí srsti zcela ideální.
Pokud psa budete koupat bez použití šamponu, můžete tak činit častěji. Řiďte se tím, jaký vztah k vodě váš pes má. Někteří psi vodu milují a mají-li příležitost, dobrovolně se vydávají i plavat, jiní raději zůstávají na břehu.
S první koupáním u štěňat neotálejte – pro řadu psů může být náhlé ponoření do vany plné vody šokem, na který si těžko zvyknou. První koupání by proto mělo proběhnout do osmi týdnů věku, kdy probíhá tzv. socializační perioda a vytváří se blízký vztah mezi člověkem a zvířetem. Tehdy se pes nejlépe naučí, že z vody mu žádné nebezpečí nehrozí.