Martina Senftová
25. 4. 2015
Typickým problémem venkovských obcí je přemnožení místních koček. Každá rodina má zpravidla několik koček a kocourů a vzhledem k desítkám koťat už prostě nejsou lidé, kteří by si mláďata brali. Jak mnohé z těchto koťat končí, o tom si raději psát nebudeme, ani v útulku (kde často končí městská koťata) však nečeká kočky volnost a laskavá rodina, jsou si zaslouží (a není to chyba útulků). Prevence všech těchto problémů je však velmi snadná: kastrace.
Nejlepší je kastrovat kočky i kocoury. Nedejte na řeči, že je to proti přírodě. Když vezmete v úvahu, že zabřeznout může už půlroční kočka a je tudíž schopná i třikrát ročně vrhnout 2 – 6 koťat, je kastrace opravdu na místě. Anebo by se každý váhající majitel měl jít podívat do přeplněných útulků, aby pochopil, proč je prostě kastrace nejlepším řešením.
Zajděte se podívat do útulku a pochopíte…
Do útulků jsou každoročně přijímány spousty opuštěných koťat, z nichž drtivá většina bývá v žalostném stavu. Nemocná, podvyživená, vystresovaná. Jedná se o mláďata toulavých nekastrovaných koček, jejichž nezodpovědní majitelé právě tvrdí, že kastrace je proti přírodě (či že je drahá). Veterináři a záchranáři opuštěných zvířat ale tvrdí něco jiného. Kastrace kočkám i kocourům naopak prospěje. Je to z jediného prostého důvodu. Přirozené přírodní prostředí pro kočky už dávno neexistuje. A protože jsme takto zasáhli do jejich života, musíme se o ně i postarat. Včetně regulace množení.
Chcete si pořídit štěně? NEPŘEHLÉDNĚTE!
Sepsali jsme pro vás 40stránkový e-book pro všechny nastávající páníčky.
Sepsáno na základě našich zkušeností
Potřebné informace přelouskáte snadno za jeden víkend, získáte přitom informace, které hledáte, uceleně na jednom místě. Sepsali jsme ji na základě našich zkušeností a odborných informací.
Kniha mimo jiné obsahuje
- Jak vybrat psí plemeno
- Jak najít chovatele a chovatelskou stanici
- Jak připravit na štěně domácnost
- Jak přivítat štěně doma
- Vývoj a výcvik psa v prvním roce života
Kastrovaný kocour: Konec značkování, více mazlení
Každý majitel nekastrovaného kocoura chovaného doma se potýká s problémem jeho značkování. A že to není zrovna voňavá záležitost, jistě každý potvrdí. Často se ztrácí klidně i na celé týdny a vrací se kolikrát i zraněný. Ze svých ran se dlouho vylizuje a jen co se mu uleví, opět mizí. I statistiky hovoří o tom, že většina koček končících pod koly aut, jsou převážně nekastrovaní kocouři. Jak těmto kocouřím nešvarům zabránit? Kastrací! U kocourů se jedná prakticky o banální a jednoduchý zákrok, který obnáší odejmutí varlat. Kastrace by se měla provádět mezi 10 – 12 měsícem jeho života. Vyroste z něj kocour, který chodí na domácí záchod, neznačkuje a drží se v okolí doma, zpravidla spí uvnitř.
Kastrovaná kočka: Prevence i proti nemocem
„Cat spay scar“ by Bill Rhodes from Asheville – mo scar. Licensed under CC BY 2.0 via Wikimedia Commons.
Za největší zlo považují odborníci venkovní nekastrovanou kočku. Ta dokáže během krátké doby zplodit desítky dalších koček, které skončí různě. Dříve (mnohdy ještě dnes) se to řešilo velice nehumánním způsobem. Koťata se prostě utopila. Zdlouhavá a hodně krutá smrt pro malé tvorečky, nemyslíte? Přitom se stačí postavit k problému opravdu zodpovědně – nechat kočku vykastrovat. Jedná se o chirurgický zákrok provedený v celkové narkóze. Kočkám se odejme děloha a vaječníky. Oproti kocouří kastraci je tato složitější a náročnější.
Rizika nekastrovaných koček
Při kočičím sexu dochází nejenom k oplodnění kočky, ale také k přenosu různých nemocí. Jedná se zejména o kočičí AIDS anebo leukózy. Ty se přenáší jednoduše pohlavním stykem a slinami. Nebojte se proto kastrace. Chraňte zdraví svých kočičích mazlíčků. Zabraňte týrání koťat při jejich nehumánním usmrcování. Zabraňte plnění útulků nešťastnými koťaty. Buďte prostě zodpovědní.
1 komentář
Kdysi jsem kastraci brala jako zásah do přírody jsem ročník 76 moje babička a prababička hlavně ani slovo kastrace neznali bydleli jme v rod.domku na vesnici a u nás doma prostě platilo kočička má koťátka a jsme povinni se o ně postarat ano postarali jsme se jsme kočičí rodina měli jsme mnoho kočiček ale bohužel se nám postupně zatoulávali a většina z nich už se nikdy nevrátily což bylo pro nás hrozné a pro naše ztracené kočičky určitě i bolestivé utrpení když víme co se jim asi mohlo stát .Teď je mi čtyřicet a za celý život co jsem zažila a viděla tolik kočiček ,kocourků,koťátek v hrozném stavu vyhublí toulající hladoví a mnohdy i hůř vždy jsem se snažila pomoci všem koťátka mnou zachráněných domova bohužel museli do útulku u mě zůstalo 7 kočičáčků kocourci i kočičky kastrované .Teď už vím že kastrace má smysl už jen proto, že se předejde utrpením .