Thajská kočka: Inteligentní kočka proslulá svojí dlouhověkostí

Thajská kočka
Martina Janoutová


20. 7. 2019

Thajská kočka bývá často zaměňována za kočku siamskou, která má podobný vzhled. Jedná se ale o dvě různá plemena, která mají pouze společné dávné předky. Jako samostatné plemeno byla thajská kočka uznána poměrně nedávno, přestože o ní byly první zmínky nalezeny již v knize z roku 1330. A ačkoliv jde o jedno z nejchytřejších a nejvíce hypoalergenních kočičích plemen, nebývá u nás thajská kočka příliš častá, a dokonce existuje jen několik chovatelských stanic.

Jaké jsou rozdíly mezi thajskou a siamskou kočkou?

Siamské kočky jsou hlavní příbuzné kočky thajské, neboť právě z ní byly vyšlechtěny. Proto se také někdy thajské kočky označují jako Siamky starého typu. Není tedy divu, že jsou si obě plemena velice podobná a často dochází k jejich záměně. Znalosti základních rozdílů vám je však pomohou odlišit, bez toho aniž byste byli zkušení chovatelé.

  • Thajské kočky mají robustní, svalnaté tělo. Naopak kočky siamské jsou více elegantní a štíhlé.
  • Přirozenějším vzhledem a vyváženými proporcemi disponují kočky thajské. Důkazem toho je typicky kulatá hlava. Siamské kočky mají hlavu klínovitého, někdy také označovaného trojúhelníkového tvaru.
  • Dalším charakteristickým znakem thajských koček jsou malé zaoblené uši. Kočky siamské mají uši špičaté a větší.
  • Rozdíly jsou patrné také na ocasu. Thajky mají ocas trochu širší, hustý a lehce načechraný. Ocas siamských koček je dlouhý a úzký.

Vzhled plemene

Thajská kočka patří ke krátkosrstým, středně velkým kočkám s výrazným exotickým zbarvením. Dnes existuje několik barevných variant, avšak typické zbarvení srsti s odznaky, které se nazývá himálajské, je nejoblíbenější. Kromě krásného vzhledu si na nich lze okamžitě všimnout atletické postavy, modrých očí mandlovitého tvaru a svalnatého krku. Srst thajských koček odpovídá místu jejich původu. Z toho důvodu je krátká, velice jemná, ale zároveň pevná a bez podsady.

Thajská kočka s kotětem

Srst thajské kočky je krátká, jemná a bez podsady

Historie plemene

I přestože bylo plemeno thajských koček uznáno poměrně nedávno, pyšní se dlouhou a bohatou historií. Již v roce 1330 padly o těchto kočkách první zmínky, a to konkrétně v literárním díle zvaném Báseň o kočce. V tehdejší době byly považovány za svaté, a tak se nacházely zejména v buddhistických chrámech a klášterech.

Do Evropy thajské kočky dovezl siamský král Rama V., který v letech 1897 a 1907 vykonával diplomatické cesty po Evropě. Několik exemplářů těchto majestátně vyhlížejících koček daroval královským rodinám a panovníkům zejména ve Velké Británii. Kočkám se okamžitě začalo podle země původu říkat siamské kočky. V roce 1903 byl stanoven první plemenný standard, který se neustále v průběhu let vyvíjel a modernizoval. Postupem času docházelo vlivem šlechtění k čím dál tím většímu odklonu od původního vzhledu darovaných koček, čímž započal problém s pojmenováním dnešních dvou odlišných plemen. Šlechtitelské záměry došly až tak daleko, že se okolo roku 1980 již původní thajská kočka v Evropě prakticky nevyskytovala. Naštěstí odezvou na toto počínání byl zesilující zájem právě o původní plemeno. Chovatelé tedy začali vyhledávat jedince podobné původním thajským kočkám a v roce 1990 byly thajské kočky uznány jako oficiální samostatné plemeno.

Povaha plemene

Povahově jsou thajské kočky podobné psům. Vytvářejí si velmi silnou citovou vazbu k lidem, a dokonce je upřednostňují i ve společnosti dalších koček. Jejich pouto k člověku je natolik silné, že se nedoporučuje nechávat thajské kočky příliš dlouho o samotě. Naštěstí je s sebou můžete brát i na procházky, neboť se snadno naučí chodit na vodítku. Vysoká inteligence, zvídavost a přátelská povaha umožňuje thajské kočky naučit dalším různým kouskům, jako je například aportování.

Thajské kočky jsou jako jiná orientální plemena komunikativní a hravá. Pozornost si ale nevynucují, a tak je možné chovat je i v bytě. Ideální jsou k osamělým lidem hledajícím společnost.

Péče o thajskou kočku

Thajské kočky se těší pevnému zdraví. Dožívají se až 20 let, což je pro kočku již požehnaný věk. Péče o ně není nijak náročná. Kartáčovat je můžete jednou týdně, neboť příliš nelínají. Pravidelné kontroly, očkování a stříhání drápků by však měly být samozřejmostí.

Martina Janoutová

Odmalička jsem velkou milovnicí všech zvířat a koček především. Vždy jsem měla snahu se o všechny nalezence starat a poskytnout jim útočiště. To mi zůstalo dodnes, stejně jako moje láska z dětství – perský kocourek Tom, který je dnes už senior. Jako zapálenou chovatelku mě proto psaní pro Mazloun velice těší a mám radost, že mohu své chovatelské zkušenosti předávat dál.

Máte dotaz nebo radu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *