Appenzellský salašnický pes – spolehlivý hlídač a rodinný přítel

Appenzelové v sedu


27. 8. 2018

-->

Skvělý rodinný společník a pořádný pracant, to je appenzellský salašnický pes původem ze Švýcarska. Je to aktivní pes, jenž je rád za každou aktivitu, kterou mu jeho majitel nabídne. Je to společenské plemeno, které nemá rádo samotu. Je vhodný nejen pro různé psí sporty, ale hodí se také pro záchranářskou kynologii.

Historie

Appenzellský salašnický pes pochází z rodiny čtyř salašnických psů pojmenovaných podle švýcarských oblastí. Plemeno bylo pojmenováno podle kantonu Appenzell ve Švýcarsku. První zmínky o předcích tohoto plemene se nacházejí v 19. století, ale i dříve na tomto území žili psi podobní tomuto plemeni. Informace přímo o tomto plemeni se poprvé objevily v roce 1853 v díle Tierleben der Alpenwelt. O pár let později pak bylo plemeno samostatně konkretizováno.

Dříve se využíval spíše jen na práci a k ochraně majetku, dnes se využívá nejen jako pracovní pes ke hlídání stáda, ale také k pasení nebo ve spoustě sportovních a kynologických disciplínách, jako je třeba obedience či agility.

Appenzel dovádí listí.

Chcete si pořídit štěně? NEPŘEHLÉDNĚTE!

Sepsali jsme pro vás 40stránkový e-book pro všechny nastávající páníčky.

Sepsáno na základě našich zkušeností

Potřebné informace přelouskáte snadno za jeden víkend, získáte přitom informace, které hledáte, uceleně na jednom místě. Sepsali jsme ji na základě našich zkušeností a odborných informací.

Kniha mimo jiné obsahuje

  • Jak vybrat psí plemeno
  • Jak najít chovatele a chovatelskou stanici
  • Jak připravit na štěně domácnost
  • Jak přivítat štěně doma
  • Vývoj a výcvik psa v prvním roce života

Vzhled

Je to středně velké plemeno, které má svalnatou stavbu těla. Kohoutková výška u psa se uvádí mezi 52–56 cm a u feny mezi 50–54 cm. Váha se u fen uvádí mezi 22 až 25 kg a u psů mezi 25 – 30 kg. Má klínovitou hlavu, nos u tmavých psů je zbarven do černa, u hnědých psů do hněda. Oči tohoto plemene jsou malé a mandlovitého tvaru. Má poměrně vysoko nasazené uši ve tvaru trojúhelníku, které jsou visící a přiléhají k tvářím.

Plemeno má středně dlouhý hřbet a širokou a hlubokou hruď. Ocas nosí vysoko nasazený a v pohybu je stočený směrem nad záď. Ocas je silný a hustě osrstěný. Tlapky appenzella jsou silné s těsně přilehajícími prsty. Srst je zbarvená do černé nebo havanově hnědé barvy. Objevují se na ní hnědočervené nebo bílé odznaky, jako například bílá lysina, bílá špička ocasu či bílé tlapky. Někteří na sobě mají také tenký bílý límec, který se sice toleruje, ale není žádoucí. Srst je krátká s hustou podsadou.

Štěňata Appenzela

Povaha

Aby appenzell vyrostl v sebevědomého psa, je třeba se zaměřit na jeho důkladnou socializaci. Toto plemeno totiž tíhne k nedůvěřivosti vůči cizím lidem. Svého majitele a rodinu však bezmezně miluje a rád s nimi tráví čas. Většinou i velmi dobře vychází s dětmi. Je to živý a učenlivý pes veselé povahy, který je rád za každou aktivitu. Je vhodný pro pejskaře, který psovi umí nastavit jasné hranice a přitom je vnímavý a zajímá se o to, jak pes přemýšlí. Appenzell je totiž velmi chytrý pes, který potřebuje správné vedení svého majitele.

Appenzellský salašnický pes je schopný žít jak v kotci na zahradě, tak i v domě. Potřebuje však kontakt s lidmi, protože špatně snáší samotu. Pokud mu jeho majitel zajistí dostatek pohybu a vyžití, je také vhodné ho chovat v bytě. Je to hlídač, který rád svým štěkáním upozorní na jakoukoliv podezřelou situaci.

Smečka

Appenzelský salašnický pes

 

Nároky na pohyb

Appenzellský salašnický pes miluje zábavu a pohyb v jakémkoliv duchu. Je to silný a vytrvalý pes, který je vhodný nejen na dogtrekking, ale také canicross a další aktivní psí sporty. Appenzell se rád učí nové věci, výcvik by však měl být veden pozitivní formou, tak aby z něj měl radost jak pes, tak i jeho páníček. Toto plemeno je oblíbeným kolegou záchranářů v horských službách a vojáků.

Zdraví

Appenzellové jsou poměrně zdraví psi, kteří se dožívají 12 až 15 let. Mezi nemoci, které se u nich výjimečně objevují, patří například vaskulitida nebo nekrotizace uší či ocasu, luxace patelly  nebo také osteochondróza ramenního kloubu.

Appenzell natěšený na hru Appenzell na procházce

 

Za zaslání krásných fotografií appenzelských salašnických psů děkujeme paní Veronice Hasové, Martině Vyhlasové, Michaele Bischofové, Lucii Melicharové, Veronice Smolové, Janě Voslařové a Kateřině Stropkové.

Zajímám se především o chov a psychologii psů. Řídím se pravidlem, že každé psí chování má nějakou příčinu. Doma mi dělá radost černobílý pes plemena border kolie – About Aspen Veselý ocas. Věnujeme se především agility, canicrossu a canisterapii. Chtěla bych vlastnit všechna štěňátka světa, ale to nemohu. Tak o nich alespoň píšu. :)

Máte dotaz nebo radu?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.